Eva a pata, která se rozhodla ozvat

Eva ráno vstala z postele a hned věděla, že dnešek bude zajímavý.
První krok.
Druhý krok.
Třetí už byl spíš vyjednávání.
"No jo," ozval se Škodimír. "Já ti to říkal."
Eva se opřela o futra.
"Ty mi pořád něco říkáš."
Škodimír se zatvářil důležitě.
"Protože mám většinou pravdu."
Chvíli bylo ticho.
"A co když už tě to bude bolet pořád?"
Eva se na něj podívala.
"Děkuju. Přesně tohle jsem po ránu potřebovala."
Škodimír byl spokojený.
Směna začala.
Eva zkusila dojít do koupelny normálně, ale pata měla jiný plán. Každý došlap jí připomněl, že něco není v pořádku.
A přesně tady děláme jednu častou věc.
Chvíli to ignorujeme.
Řekneme si, že jsme to přetížili.
Že potřebujeme jiné boty.
Že to přejde.
Jenže bolest paty nemusí vždycky začínat jen v patě.
Do hry může vstupovat chodidlo, lýtko, achilovka, způsob chůze, dlouhé stání nebo celkové přetížení.
Tělo totiž nefunguje po jednotlivých součástkách.
Je to jeden celek.
A někdy není od věci podívat se i na to, co se děje uvnitř nás.
Dlouhodobý stres, únava nebo napětí se mohou promítnout do toho, jak stojíme, chodíme, spíme i jak bolest vnímáme.
Neznamená to, že pata automaticky znamená jednu konkrétní emoci.
Ale někdy může být zajímavé položit si otázku:
Na čem teď vlastně stojím?
Kam jdu?
A kde už jedu trochu přes sebe?
Právě proto se v Zápisníku nebudeme dívat jen na svaly a fascie.
Občas do toho vstoupí i vůně.
Jindy Bachovy esence.
Ne jako zázrak na bolest.
Spíš jako další cesta, jak pracovat s tím, co se děje uvnitř.
A co můžete zkusit sami?
Dopřát noze klid, jemně uvolnit chodidlo a lýtko, podívat se na obuv a všímat si, kdy je bolest nejhorší.
Pokud bolest trvá, zhoršuje se nebo omezuje chůzi, je lepší obrátit se na odborníka.
Google má sice sebevědomí.
Ale nohu vám nevyšetří.
A Škodimír už vůbec ne.
Eva si sedla na kraj postele a chvíli jen koukala před sebe.
"Tak co budeš dělat?" ozval se Škodimír.
"Nejdřív tomu dám pár dní klidnější režim. Podívám se na boty, zkusím jemně uvolnit chodidlo a lýtko. A jestli to nepovolí, objednám se."
Škodimír se nadechl.
Eva zvedla prst.
"A bez katastrofických scénářů."
Škodimír zmlkl.
Tentokrát opravdu.